Idra Zuta III.

10.11.2016

Rádi Vám k hlubokému rozjímání nabízíme úryvek ze Zoharu (Kniha Záře), jež tvoří nedílnou součást písemného dědictví Kabaly. Pravou Kabalu vnímáme jako dceru Egyptského hermetismu a některé vzácné texty, patřící k této tradici, nám slouží jako zdroj hluboké inspirace a jako další schůdek k chrámu Poznání.

Idra Zuta (malé shromáždění)

III.

Když propůjčil noci existenci, aby se mohly objevit hvězdy, obrátil se Bůh ke stínu, který stvořil, a pohlédl na něj, aby mu dal podobu.

Otiskl obraz na závoj, jímž zastřel svou proměnu, a ten obraz se na Něj usmíval. Chtěl, aby ten obraz byl jeho obrazem, aby člověk byl stvořen k Jeho obrazu.

Navrhl žalář, který chtěl dát svým stvořeným duchům. Pozoroval postavu, která se jednoho dne měla stát člověkem, a jeho srdce se obměkčilo, neboť se mu zazdálo, že slyší nářek svého stvoření. "Ty, který mě chceš podrobit Zákonu," proneslo stvoření, "dokaž mi, že tento Zákon je spravedlivý a podrob se mu sám!"

A Bůh se stal člověkem, aby člověk byl milován a chápán.

My známe jen tento jeho obraz, jenž je otištěn na závoji, který nám skrývá Jeho lesk. Tento obraz je naším obrazem a chce, aby nám byl Jeho obrazem.

Tak ho známe, aniž bychom Jej znali. On nám ukazuje podobu, a přece žádnou podobu nemá. My si ho představujeme jako starce, Jeho, který přece nemá žádný věk.

On sedí na svém trůnu, z něhož neustále srší milióny jisker. Z těchto jisker tvoří světy. - Jeho vlas září a vzcházejí z něj hvězdy. Universa krouží kolem jeho hlavy a slunce přicházejí, aby se koupala v Jeho světle.

Papus: Kabala, str. 187