Monarchie ducha

17.08.2016

Ve starověkém světě mnohé kultury a civilizace uctívaly jako hlavní božstvo to nejzářivější těleso na nebeské obloze - Slunce. Slunce je, jak jistě víte, jednou z téměř nekonečného množství hvězd, nacházejících se v našem vesmíru. Ve většině vzdělávacích zařízení našeho světa nás učí, že kultury uctívající Slunce byly primitivní a nevěděli toho moc o našem vesmíru. Je tomu opravdu tak? Opravdu jsou pradávné civilizace těmi primitivní a naše současná je tou vyvinutou? Vzhledem k současnému stavu naší planety Země bych se k této možnosti moc nepřikláněl.

Dřívější kultury uctívali Slunce jako hlavní Božstvo, protože byly mnohem blíž opravdové realitě našeho vesmíru než naše dnešní společnost. Uctívaly něco naprosto reálného a opravdového. Něco, co jim přinášelo reálné každodenní hodnoty a hojnost. Co uctívá naše společnost dnes? Naše společnost je naopak absolutně oddělená od reality planety Země a reality Sluneční soustavy, protože žije v iluzi, která na ní byla vržena. Proto naší planetě také tolik škodíme, protože na ní v podstatě jako společnost nežijeme. Při pohledu na běžného jedince v naší společnosti je rozhodně vidět, že jeho život probíhá někde jinde než na Planetě Zemi. Byli jsme virtuálně přesunuti a zde se dostáváme k filosofii Matrixu.

Pradávné civilizace moc dobře věděly, že naše slunce je zdrojem veškerého opravdového bohatství. Bohatství, které byly schopny vnímat na všech úrovních jejich každodenní existence. Bohatství hmotné i duchovní. Na té materiální úrovni ze Slunce vznikl veškerý život, všechny planety. Ve své podstatě jsme všichni dětmi této nádherné hvězdy, z jejíž hvězdného prachu jsme stvořeni. Proč tedy neuctívat a neoslavovat něco tak naprosto jednoduchého a dokonalého? Něco, čemu bychom měli být každou vteřinu vděční za naši existenci?

Slunce nás živí na všech úrovních naší existence. Živí rostliny, které jíme. Ohřívá vodu, ve které se koupeme a vzduch, který dýcháme. Na jedné z mnoha úrovní živí každou z našich buněk. Když jsme chvíli na sluníčku, tak se roztáhne naše aura a otevřou se všechny čakry, pokud je to možné. Celý náš organismus začne oslavovat přítomnost této blahodárné a posvátné energie. Pouze pro albíny a lidi alergické na sluníčko toto příliš neplatí, jisté bloky v nich, jim totiž brání na fyzické úrovni přijímat toky této mocné energie.

Na duchovní úrovni nám Slunce ukazuje zdroj, odkud jsme přišli a kam se zase jednou navrátíme. Všechny dušičky, které vstupují do inkarnačního cyklu v naší sluneční soustavě, přichází právě skrze Slunce. Slunce je dokonalým středem, kolem kterého se vše ve sluneční soustavě otáčí a jde nám příkladem k tomu, abychom se na duchovní úrovni dokázali vystředit a pochopit mnoho principů fungování lidské bytosti. Ve starověkém Egyptě, ještě v době protodynastické, lidé uctívali Slunce jako hlavní božstvo a říkali mu jménem RA. Ovšem nejsou tvůrci tohoto slova, které má velmi vysokou moc a autoritu na jeho archetypální úrovni. Toto slovo je mnohem a mnohem starší. Nevymysleli ho lidé, vzniklo samo sebou a je to čistá vibrace Slunce přenesená do úrovně zvuků a slov. Vibrace světla se čistým alchymickým procesem převedla do vibrace zvuku, který umí tvořit. Slovo Ra se taky objevuje ve slovní zásobě slovansko-árijské civilizace, jejíž historie a původ jsou velmi složité. I naše čeština, jako slovanský jazyk, zdědila mnoho slov z tímto posvátným kořenem. Uvědomte si následující slova: pRAvda, spRAvedlnost, RAdost, pyRAmida, hRA, RAda, spRAvovat (vést ke slunci a k pravdě), stRAva, pRAcovat a mnoho jiných slov s archetypálním kořenem RA. Tento kořen většinou obsahují slova, které jsou v přímé souvislostí s duchovními ideály člověka.

Faraóni byli v podstatě Egyptští králové a celý jejich monarchistický systém nevznikl jen tak náhodou. Egypťané byli velmi znalí nejvyššího hermetického pravidla, které do této země přinesl Thovt. Je to pravidlo, které zní - jak nahoře, tak dole. Podle tohoto pravidla modelovali faraoni a vysocí zasvěcenci nejenom způsob své vlády, ale i mnoho jiných záležitostí. Věděli, že když ve fungování státu budou kopírovat vyšší vesmírné principy, tak jim ten stát bude dokonale fungovat a také se to po dlouhou dobu dělo, dokud nepřišli narušitele této přirozené harmonie. Stejným způsobem stavěli egypťané i své sakrální stavby. Tvary a umístění těchto staveb kopírovali vyšší harmonické celky, které následně na základě rezonance přinášeli do okolí místa stavby velmi mocnou energii. Ti opravdoví faraoni nikdy neměli v úmyslu zneužívat svého monarchistického postavení pro své sobecké výhody. Byl to posvátný model, který kopíroval jednu z nejzákladnějších struktur ve vesmíru. Tyto vládci byli ztělesněním Boha-Slunce na Zemi. Nešlo zde o moc, ale o plně funkční systém, který přinášel duchovní růst a hojnost pro každého obyvatele tehdejšího Egypta. Vnitřní stav průměrného jedince ve společnosti je odrazem celkového stavu státu nebo jiného podobného uskupení, ve kterém žije. Tady také geniálně fungoval Thovtův princip - jak vně, tak uvnitř. Pokud člověk žil ve společnosti, kde vládl král - Slunce, tak si na základě tohoto vnějšího faktoru dokázal vybudovat i svoji vnitřní duchovní autoritu. Dokázal si vytvořit svůj vnitřní duchovní střed a najít v sobě slunce své duše. Král nebo Faraon byl vždycky někdo, komu lidé s RAdostí předali zodpovědnost za řízení země a dokonale mu věřili. Věřili mu hlavně proto, že ho ve svém nitru cítili a on cítil je. Všichni se společně přibližovali k duchu a k pravdě. Možná to zní trochu utopicky, ale v dávno zapomenutých dobách tomu tak opravdu bylo a nebylo to nic složitého. Tohle je základ dokonale fungující společnosti. Je to ve své podstatě taková hodně pokročilá a vyvinutá demokracie, kde lidé vládnou zemi skrze své nitro v plné důvěře zmocněné osobě.

Jaký model vlády máme v dnes? Dovoluje nám tento model přijmout hojnost a podpořit náš duchovní růst? Odpovězte si na tyto otázky sami. Tady bohužel (bohudík?) také platí pravidlo - co je vně, to je uvnitř. Pojďme se tedy zamyslet nad tím, které civilizace jsou opravdu těmi primitivními.

Denis Cevan (Praha) 17.8.2016