Západní okultní tradice jako cesta vzestupu - 1. díl

09.01.2019


Západní okultní tradice, zákon analogie a starověký Egypt


V dnešní době má každý žíznící po duchovním poznání opravdu velkou škálu možností, jakým směrem se na své cestě vydá. Máme opravdu velkou nabídku různých tzv. New age duchovních disciplín, máme zde Východní duchovní nauky a cvičení, máme možnost psychedeliské zkušenosti s rostlinama síly a různými druhy šamanských učení, máme mnoho více či méně legitimních psychotechnik, které mohou pomoci probudit lidský potenciál, a samozřejmě tu máme i mnoho dalších záležitostí, pro jejichž vyjmenování zde není prostor. Některé duchovní disciplíny jsou ale nám, Evropanům, mnohem blíže, než ostatní. Jsou pro naši mysl přirozené, protože se vyvíjely paralelně s naší kulturou a v mnohém se vzájemně ovlivňovaly. Jedná se o disciplíny, jež spadají do kategorie tzv. západní okultní tradice. Tato tradice je tvořena především Tarotem, Astrologií, Vysokou magií (teurgií), Kabalou, Hermetismem a Alchymií. Můžeme tuto skupinu rozšířit i o gnostická učení a o křesťanský esoterismus, který je bytostně propojen s hermetickou naukou, ale pro tato témata si ponecháme speciální prostor na jindy.


Aby naše duchovní poznání bylo celistvé a harmonické, je velmi důležité se opírat o tradici, která již existuje, a prošla velmi zajímavým a výjimečným vývojem. Nedodržení tohoto pravidla by se dalo často vytknout například některým příznivcům různých New age hnutí, kteří jdou směrem inovace duchovních disciplín, ale opomíjejí zkušenost tradice, a často si neuvědomují, že to, na co přicházejí, již bylo dávno objeveno mnohými mudrci, mystiky a mágy, jejichž díla a práce můžeme zcela legitimně považovat za součást západní okultní tradice. A proč bychom měli ztrácet náš drahocenný čas tím, že budeme znovu vymýšlet kolo? New age hnutí mají v dnešní době samozřejmě svůj velmi důležitý význam, ale inovace přicházející s postupným nástupem věka Vodnáře, by měly jít vždy ruku v ruce s tradicí, a v ideálním případě by měly směřovat k vzájemné syntéze, nikoliv k rozporu (i rozpor ovšem tvoří nedílnou součást cesty ke sjednocení). Analogii k výše napsanému můžeme jednoduše najít v astrologických znameních. Znamení Vodnáře vždy následuje po znamení Kozoroha, což by mnohým mohlo napovědět, že nejdříve je potřeba si osvojit tradici, řád a disciplínu a získat potřebnou vnitřní stabilitu, a až potom se můžeme naplno otevřít vyšším světům a informacím z nich přicházejícím. Pokud se tak nestane, hrozí hledajícímu obrovské nebezpečí propadnutí mnoha iluzím o sobě i o duchovních světech. Ale i to může být samozřejmě součástí našeho vývoje. Pokud chceme být například relevantním filosofem, je bezesporu nutné znát historii filosofie, abychom mohli být užiteční. To samé platí i pro duchovní cestu člověka. Protože pouze ten, kdo rozumí historii,může do hloubky pochopit současnost a s jistotou vykročit do budoucnosti.


Tradici můžeme chápat jako kořeny společnosti, ve které žijeme. Jedná se o určitý druh kolektivní zkušenosti, ke které máme každý přirozeně přístup. V dnešní době existuje velké množství přerušených a mrtvých tradic, které se bohužel nedochovaly ve stavu, kdy na ně můžeme jednoduše navázat a pochopit jejich hluboký význam. Zde se jedná především o keltskou a slovanskou tradici, které jsou pro vývoj naší kultury velmi významné. Bohužel byly tyto tradice záměrně likvidovány, abychom byli odříznutí od svých pravých kořenů. Samozřejmě i to, že nějaká tradice již neměla dostatečnou vnitřní celistvost a mohla být zlikvidována, je faktem k hlubokému zamyšlení. V dnešní době existuje mnoho skupin, které se snaží tyto tradice obnovit a probudit. Doufejme, že se jim to bude dařit, ale my se zatím přesuneme dále k tradicím, které nám zanechaly velmi bohaté písemné dědictví.


Nejdůležitějším zákonem, který se jako červená nit proplétá celou západní esoterickou tradicí, je zákon analogie. Princip, který zcela jasně definuje propojení makrokosmu s mikrokosmem a popisuje jejich vzájemný vztah, i vzájemné zrcadlení. Aneb jak tvrdí první věta jednoho z nejznámějších hermetických textů, tzv. smaragdové desky: "Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci." Tuto podobu latinské verze smaragdové desky sice známe z dob Alberta Velikého (1193 - 1280), ale tento text se již pravděpodobně vyskytoval v arabské i řecké tradici a jeho kořeny bez pochyb sahají až do dob Alexandrijské filosofické školy, která mnohé zdědila po duchovně rozvinuté egyptské civilizaci. I přes to, že tajná egyptská doktrína byla v době vzniku Alexandrie již skoro vytracena, zbylo naštěstí několik vysoce zasvěcených Heliopolských knězů, kteří dokázali předat Ptolemájovcům alespoň ty nejdůležitější střepy původní, velmi složité rozsáhlé a hluboké egyptské tradice. Neexistuje v lidských dějinách civilizace, která by uctívala princip analogie natolik důkladně, jako tomu bylo u egyptské civilizace. Každý faraon, který se při nástupu na trůn připodobňoval Bohu Hóru, symbolicky svým nástupem sjednocoval horní (bílý) a dolní (červený) Egypt. Svým statusem tedy prokazoval propojení a syntézu duchovního a materiálního světa. Povšimněte si také hlubokého významu barev. Bílá jako barva, z? rozkladu které teprve všechny ostatní barvy vznikají, symbolizuje tedy duchovní jednotu a celistvost. A červená barva jako poslední viditelná velmi pomalá frekvence, symbolizující matérii a hmotný svět. Mimojiné byl v egyptské mytologii s červenou barvou spojený Bůh Sutech (řecky Seth). Jedná se o určitou obdobu egyptského satana nebo ďábla, ovšem s tím rozdílem, že Sutech v egyptské mytologii netvořil opozici nejvyššímu Bohu. Sutech byl vždycky v tzv. Heliopolské enneádě (devítici) součástí velké božské rodiny a měl svoji vlastní velmi důležitou funkci a hluboký význam. Byl to bůh pouště, agrese, destrukce, chaosu, ale nikde nenaleznete žádnou zmínku o Bohu zla. Až křesťanská teologie postavila Ďábla Bohovi do opozice a ještě navíc ho umístila pod zemi do pekla, ke zdroji rudé a velmi silné životní energie (jádro Země), se kterou byl Bůh Sutech také bezpochyby spojován. V židovské tradice rovněž nestál Satan nikdy v přímé opozici vůči Bohu, ale byl spíše chápan jako určitý algoritmus generující pokušení pro lidskou bytost.

Bůh Horus s červenou a bílou korunou Dolního a Horního Egypta


Nejvíce precizní při dodržování principu analogie byli egypťané u stavitelství jejich chrámu. Každý egyptský chrám měl dokonale ztělesňovat to božstvo (duchovní archetyp), kterému byl zasvěcen, a to z hlediska využití materiálů, geometrie, posvátných proporcí a především jeho orientací vzhledem k astronomickým skutečnostem (např. směr vycházení slunce během zimního a letního slunovratu, jarní či podzimní rovnodennosti nebo připodobnění konstrukce chrámu nějakému souhvězdí atd.). Znali tento zákon dokonale a věřili, že když bude jejich civilizace dole na Zemi vytvářet podobnost tomu, co je na nebi, tak tím získají potřebnou rezonanci a harmonii nejen v životech jednotlivců i celé společnosti, ale především během jejich cesty a vzestupu k věčnému životu.


Zákon analogie popisuje to, jakým způsobem se vyšší základní principy propisují a kopírují do všech úrovní směrem "ze shora dolu" (tedy od duchovního k materiálnímu světu) při tvůrčím procesu realizace a vzniku Vesmíru. Aneb vše co tvoří, zanechává ve stvořeném svůj jednoznačný otisk, a na základě tohoto otisku může stvořená bytost v sobě rozpoznat hluboké duchovní zákony. Rozpoznání je ovšem teprve první fází, následnou fází by mělo být připodobnění sebe i svého života těmto zákonům, a na základě tohoto aktu moci jako lidská bytost postupně stoupat po evolučním žebříku směrem ke stvořitelským úrovním našeho Vesmíru. Podle tohoto zákona má každá, i sebemenší částice našeho Vesmíru, v sobě skrytou informaci a celém Vesmíru a o všech zákonech, kterými je tvořen. Proto můžeme princip analogie považovat za Alfa a Omega zákon, na kterém stojí nejen západní okultní tradice, ale i mnoho jiných duchovních a esoterických nauk. Zároveň je nutné zmínit i některá úskalí využívání tohoto zákonu v praxi. Často může mít člověk tendenci používat analogii příliš primitivním a irelevantním způsobem, a proto zde rád budu citovat Josefa Veselého z jeho knihy pod názvem Magie.


"Uvažujeme-li o analogiích, je třeba mít na zřeteli následující skutečnosti:

  • Analogie není totožnost ani podobnost.

  • Vztahy mezi analogiemi nemusí být jednoduché.

  • Analogie vykazují vzájemnou afinitu (příbuznost, pozn. autora článku).

Nejlepším českým ekvivalentem slova analogie je termín obdobnost. Analogie si mohou, ale nemusí být podobné, vždy jsou však obdobné. Netopýr není podobný s čemeřicí (rostlina, pozn. autora článku) ani se jí nějak zvlášť nepodobá, přesto lze tyto dva zástupce přírodní říše označit za obdobné, neboť oba v sobě koncentrují významný podíl saturnských kvalit."

Davidová hvězda - jeden z nejznámějších symbolů vztahující se k zákonu analogie


V okultních naukách je velmi důležité rozlišovat mezi božskou jednoduchostí a primitivním chápáním skutečnosti. Proto se tyto disciplíny také označují za nauky. Jsou to sice nauky, u kterých si nevystačíme s ryze experimentálně a statisticky prověřenými výsledky, ale i přesto se jedná o obory, kterým je nutné věnovat dlouholetá úsilí, aby člověk opravdu pronikl do jejich podstaty. Tradiční okultní nauky zároveň nikdy neměly za úkol kritizovat materialistické přístupy rozvíjející se vědy, ale naopak fungují jako určitý můstek mezi světem duchovna a světem empirického vědeckého poznání. Na závěr bych pro vás rád citoval odstavec z knihy od neznámého autora, která se jmenuje Meditace nad Tarotem. V tomto odstavci nalezneme část jeho závěrečných slov k tarotové arkáně Kejklíř (Mág), jehož hlavním tématem je právě zákon analogie.


"Arkánum "Kejklíře" je tedy dvojí; má dva aspekty: zve nás na cestu ke genialitě, a varuje nás před nebezpečím cesty, která ústí do šarlatánství. Musím dodat, že často - bohužel až příliš často - učitelé okultismu sledují obě cesty současně a to, co učí, obsahuje prvky geniality s prvky šarlatánství. Kéž by se první arkánum tarotu stalo jakýmsi naším vždy přítomným "strážcem prahu", kéž by nás vybízelo k překročení prahu práce a úsilí, abychom vstoupili do oblasti jednání a poznání bez námahy; kéž by nás současně varovalo, že čím dále půjdeme za tento práh, tím více práce, úsilí a zkušeností na této straně prahu bude nezbytné pro dosažení skutečné pravdy."


V příštích dílech budeme dál pokračovat v seznamování se se západními okultními naukami a jejich kořeny i zákony. Dostaneme se ke Kabale, Hermetismu (vycházejícího z egyptské duchovní doktríny), Tarotu, astrologii, vysoké magii a také se dotkneme alchymie.


Denis Cevan (9. 1. 2019, Praha)